sobota 3. července 2010

Dny volna, výlety, hory, méďové :)


Týden utekl jako voda a stala se během něj spousta věcí. Měli jsme pracovní víkend a až do úterý to byl stereotyp. Ale potom se sešly volný dny ze dvou týdnů a byly z toho krásný čtyři dny volna za sebou. Adámek měl teda jen dva, středu a čtvrtek, ale i to je fajn. Tak jsme hned začali plánovat, co podniknem. Napsali bychom dřív, ale kvůli bouřkám nám tu dlouho nešel proud a internet ještě teď trošku pokulhává.
V úterý jsem nakonec zůstala v Canyonu a společně s Lukášem, Číňanem Tommym, Johannou, Jordanem a Irinou jsme se vydali na kratší túru ke Cascade Lake, což je nejbližší jezero od Canyon Village a taky jeden z méně náročných výletů, protože se dá zvládnout za chviličku v porovnání s ostatními. Počasí nám přálo, a když jsme došli k jezeru tak tři ze skupiny tam i v oblečení skočili, já jsem je radši pozorovala ze břehu:D Potom jsme si sedli a jen tak relaxovali a koukali na oblohu a mrtvé stromy na druhém břehu jezera, které kdysi zničil velký požár. Nedaleko nás se pásl bizon a nevěnoval nám vůbec pozornost, ale postupně se přibližoval, až byl takových 40 metrů od nás a to už na nás koukal, zpozorněl a lehl si hlavou k nám, aby na nás dobře viděl. Kdo ví, co se takovému zvířeti může honit hlavou. My jsme ještě chvíli poseděli a poté jsme se vydali na cestu zpět do Canyonu. Jen co jsme vstali, bizon vstal taky, to už jsem si myslela, že poběží směrem k nám, ale on nenuceně pokračoval ve večeři. Asi si chtěl s námi jenom na chvilku odpočnout:) Večer jsme si ještě zahráli volejbal ČR vs. USA, hádejte, kdo vyhrál :D
Ve středu jsme až do samého rána nevěděli, co podniknem. Na plánu byly dvě verze, jedna byla jet s Johannou a Jordanem do West Yellowstonu do kina na film o parku, nebo jen tak něco nakoupit, druhá byla jet stopem do Mammothu. A protože zájemců o výlet do West Yellowstonu bylo o dost víc, než míst v autě, tak jsme se s Adámkem a Lukášem rozhodli, že pojedeme stopem do Mammothu, kde jsme se chtěli zařídit bankovní účet. Napsali jsme na karton, kam chceme a že jsme zaměstnanci parku, aby byla větší šance, že nás někdo nabere, a vyrazili jsme. Došli jsme na křižovatku a hned po 5 minutách nám zastavil jeden starší a moc milej americkej pár. Celou cestu jsme si povídali, a tak nám těch 45 minut uteklo pěkně rychle. V Mammothu jsme zašli do Visitor Center a zjistili jsme, kde je banka. Ta se nám však vůbec nezamlouvala, protože bychom si z účtu ani nemohli vybírat. Tak jsme to vzdali a šli si prohlédnout Mammoth Hot Springs, od kterých jsme možná čekali až příliš mnoho, protože horké prameny nás zas nenadchly tak, jak jsme čekali. Ale fotky z nich fakt stojí za to. Cestou zpátky jsme byli natěšení, že nám určitě hned někdo zastaví, ale to jsme se spletli. Čekali jsme asi 20 minut, než nám zastavila Toshia, asistentka manažera restaurace u nás v Canyonu. Takže pohode:) Dojeli jsme v pořádku a cestou nabrali ještě jednoho našeho kolegu z Canyonu. I když je ve Wyomingu stopování zakázaný, tak v parku zákaz neplatí, naštěstí:)
Ve čtvrtek nás čekal výstup na Avalanche Peak, první výstup a taky první pro nás organizovaný výlet, kterého jsme se zúčastnili. Bylo nám řečeno, že nahoře může být ještě mnoho sněhu, takže poslední míli k vrcholu můžeme jít po kolena ve sněhu. Tak jsme počítali s tím, že se možná na vrchol ani nedostanem. Avalanche Peak leží na východ od yellowstonského jezera ve výšce 10568 stop, což je asi 3200 metrů. A zas až tak náročný výstup, jak jsme čekali, to nebyl. Šli jsme pomalu a v horní polovině už jsme místama brouzdali sněhem. Někde byl sníh, někde kameny, takže to hodně podkluzovalo. Sníh tál, jak na něj pražilo slunce, takže i po něm jít traverz bylo hodně nepříjemný. Ale všech 12 lidí z naší výpravy to zvládlo. A pohled z vrcholu Avalanche Peak fakt stál za to. Na jedné straně yellowstonské jezero, na druhé zasněžené vrcholky hor a tam jsme si vítězně vychutnali oběd. Cesta zpátky už šla mnohem rychleji, takže jsme byli během chvíle u dodávky a vyrazili na cestu zpět do Canyon Village. Cestou k jezeru jsme potkali mladého Grizzlyho, který hledal nějaké dobroty přímo u cesty, takže ve fotogalerii naleznete první obrázky roztomilých medvídků:) Večer jsme opět sehráli mač ČR vs. USA a shlédli veeeelmi zvláštní film Leon, který už nikdo z nás nechce asi nikdy vidět:)
Na pátek jsme plánovali výlet do Bozemanu, chtěli jsme si půjčit auto od Tommyho, ale on ho potřeboval. Takže nakonec jsme jeli do Roosvelt Village. Chtěli jsme se podívat, jak to vypadá na pravém westerně a ještě si udělat menší túru po okolí. Ale už cestou tam jsme se zdrželi, po cestě stála spousta aut a všichni lidé byli venku s foťáky či dalekohledy. Takže to vypadalo na grizzlyho. A byla to máma grizzlyce se dvěma grizzlátky!!!! A ti dva malí byli naprosto úžasný!! Jak plyšoví medvídci. Takže jsme dlouhou chvíli prostě pozorovali a fotili, protože to bylo krásný a nemohli jsme se toho nabažit. V Roosveltu jsme potkali české kamarády, které jsme potkali při cestě do parku. A chvilku jsme s nimi poseděli u oběda a potom vyšli na výlet kolem Lost Lake (Ztraceného jezera) ke zkamenělým stromům, teda spíš stromu, byl tam totiž jenom jeden. Původně tam byly tři, ale během 19. století je turisti rozebrali. Cestou zpátky jsme po trailu narazili na tři bizony. Prostě se pásli tam, kde vedla naše cesta, takže jsme se my museli opět klidit a obloukem je obejít. Zpátky v Roosveltu jsme si prohlédli celou vesnici, která je jednou z nejstarších vesnic po Lake Village a je v porovnání s Canyonem strašně maličká, takže nám to trvalo pár minut. A kolem třetí hodiny jsme vyrazili na cestu zpět do Canyonu, protože Adámek a Johanna měli večerní směnu. A hned kousíček za Roosveltem jsme už z dáli viděli zácpu a rangera ve svítivé vestě. A ani ne 20 metrů od cesty hledal něco na zub medvěd černý (black bear), byl to drobeček, fakt maličkej, a byl strašně roztomilej. Člověk by řek, že takovej tvor mu přece nemůže ublížit. Ale je fakt, že black bear nerozpoutá takové pozdvižení jako grizzly, takže lidé poslušně zůstali v autech, udělali pár fotek a jeli dál. A zanedlouho jsme opět narazili na totální zácpu kvůli mámě grizzlyho se dvěma mláďaty. Bylo to téměř ve stejném místě jako cestou do Roosveltu. A pravděpodobně to byli ti stejní medvědi, které jsme viděli před pár hodinami na téměř stejném místě na cestě do Roosveltu. My jsme už byli tak unavení a ani bychom nenašli místo k zaparkování, tolik aut tam všude bylo, že jsme ani nezastavovali, jen jsme pomaličku projeli a těšili se na večeři.
Doufejme, že příště snad už internet půjde a nebudem psát všechno takhle najednou. Snad se vám to bude chtít číst.
Markét

2 komentáře:

  1. Dobry den :) Takovouhle praci bych chtel mit taky:) To je samy vylet, bizoni, grizzlice a o praci skoro zadna veta. Jinak je videt, jak tam kdo maka, kdyz Market si zaslouzi 4 dny volna a Adamek jen dva :D Ale ja se vubec nedivim ... Tak tam zlobte pekne dal ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Nazdar Ty! O práci nepíšem, protože tady žádná není! :-) Asi to trošku otočíme a nejdřív bude zábava a pak až práce...teda aspoň doufáme, že v srpnu bude práce víc :) Čtyři dny volna za sebou jsou teď ale stejně spíš náhoda. Tak se měj a pozdravuj ve Varech! :)

    OdpovědětVymazat