Camping

Tak opět se nám sešly volné dny za sebou, takže bylo skoro povinností něco podniknout a vyrazit na nějaký výlet.

Na úterý jsme naplánovali výlet na druhou - jižní - stranu kaňonu a chtěli jsme dojít až na místo, odkud je asi nejhezčí pohled na kaňon a dolní vodopád, Artist Point. Sice nám na cestu pěkně foukalo, ale celou trasu jsme bez problémů zvládli. Na Artist Pointu jsme poobědvali a vyrazili na cestu zpět. Adámek musel večer do práce, tak jsme se nikde moc nezdržovali. A konečně jsme viděli celý kaňon a pohled na dolní vodopád ze všech možných úhlů. :)

Ve středu nás čekalo zatím asi největší dobrodružství, protože jsme vyrazili kempovat přes noc do yellowstonské divočiny. S americkými kamarády jsme vybrali trasu podél oblázkového potoka. Vyjeli jsme po obědě a asi po hodině cesty autem jsme vyšli na značenou stezku a začátek byl docela náročný, pořád do kopce a do kopce...a do toho slunce pálilo, až jsme se spálili. Ale po 2 mílích jsme byli na vrcholu a poté pokračovala trasa už jen po rovině dalších 7 mil. Cestou jsme museli 4 x přebrodit potok. Voda byla ledová, jako by vás do nohou píchaly tisíce malých jehliček. A do toho kameny nepříjemně klouzaly a píchaly do chodidel. Ale všichni jsme to zvládli a kolem deváté hodiny večerní už jsme se hřáli u ohně. Někteří z nás dokonce opékali hot dogy:) A žádné zvíře ani to nepřilákalo, naštěstí, po půlnoci jsme sesbírali odpadky a všechno jídlo a dali ho do jedné krosny, kterou jsme museli vytáhnout pomocí lana asi 5 m nad zem, aby nás v noci nenavštívil nezvaný hladový host. A šli jsme spát. Stan za 33 $ z Walmartu vypadal hezky a docela bytelně:) Za to spacáky, také z Walmartu, za 10 $ už tolik nehřály. Usnout se nám ale podařilo rychle. V noci jsme se ale trošičku vyděsili, když Lukáš zjistil, že zapomněl v batohu slupku od banánu a jablko a ještě měl pocit, že kolem stanu chodí medvěd. Žádný tam nebyl, naštěstí. A tak jsme postupně opět usnuli, abychom ráno mohli vyrazit na poslední 3 míle našeho výletu. Což jsme zvládli rychle, každý spěchal zpět sem k nám do Canyonu na oběd a po něm jsme šli rovnou do postele. A zbytek čtvrtka jsme odpočívali.

Poslední volný den – pátek – se nám nechtělo jen tak proflákat, tak jsme jeli místním žlutým autobusem pro hosty na okružní jízdu po parku. Z Canyonu jsme vyrazili směrem k jezeru, kde jsme si prohlédli obrovský žlutý hotel, který je o rok starší, než samotný park. Byl postaven v roce 1871. Dále jsme pokračovali podél jezera, prohlédli si část gejzíru, které se nachází hned u jezera, tato oblast se nazývá West Thumb. Poté jsme už pokračovali směrem na Old Faithful, který je největším lákadlem parku. Jediný pravidelný gejzír zde v parku. Došli jsme si tu na oběd a poté jsme už následovali masu lidí, která mířila ke gejzíru. A ještě štěstí, že jsme tam došli brzy. Předpověď erupce je odhadnuta s přesností +/- 10 minut. A tentokrát byla erupce o 8 minut dříve a zas nás to ani tolik nenadchlo. Neuvěřitelný množství lidí všude a ani celá vesnička nepůsobí nijak hezky. Pořád tam něco staví, u vjezdu do ní stojí satelit. Prostě nás to zklamalo. Potom jsme zas naskočili do autobusu a jeli zpět na sever. Cestou jsme zastavovali u dalších gejzírů, které byly mnohem hezčí než Old Faithful. A kolem páté hodiny odpoledne jsme opět byli u nás v Canyonu.

Markét