Hodně lidí = málo práce = hodně volna

Ani jsme se nestihli v práci pořádně ohřát a zase přišly dny volna :-) Práce kolem 25 hodin týdně není zrovna tolik hodin, kolik bychom potřebovali. A zlepšení je v nedohlednu – pokud se tedy nestane něco neočekávaného. (jako třeba že by se všichni američtí studenti zvedli a odjeli domů:-)) Zbývá nám tedy spousty času na objevování krás Yellowstonu. A je třeba říct, že jich je tu pořád spousta:-)

Ve středu jsme šli s Lukášem a Irinou na nedaleký Observation Peak. No...nedaleký sice relativně byl, ale taky byl hodně vysoko:) Ale za tu námahu to určitě stálo. Na vrcholu se pořád drží sníh, ale už ho tam je jenom pomálu, zima tam byla pořádná, takže jsme byli rádi, že jsme s sebou táhli tolik oblečení. Kromě úžasného výhledu na nás nahoře čekal bobr (aspoň si myslíme, že to byl bobr, já za to ruku do ohně nedám :-)), drzý chipmunk – místní veverka, kterou jsme krmili (ano, stydíme se) a medvěd se dvěma mláďaty. Ty už jsme teda nekrmili, naštěstí jsme na ně koukali jenom dalekohledem. Ale zážitek to byl skvělej. Natočili jsme dokonce video té veverky, jak chroupe naše slané lupínky, určitě ho sem časem přidám. Na cestě zpátky nás čekalo malé překvapení, přímo na stezce na nás čekal bizon a nevypadal, že by nás viděl zrovna moc rád...sice vrtěl ocasem, ale přívětivě se na nás teda nekoukal:-) Snažili jsme se ho obejít, ale bizon se rozhodl, že nás doprovodí. Asi tři sta metrů šel souběžně s námi, stále si nás kontroloval, a když jsme zastavili, zastavil i on. Náhoda? Asi jo:-) Zachránilo nás, že se bizon začal pást a my se mohli v klidu vrátit zpět na stezku. Ještě že tam rostlo tolik pampelišek:)

Ve čtvrtek jsme jeli s Tommym nakupovat do Cody (také nedalekého, pouhých 94 mil). Naším hlavním cílem bylo založit si účet, což se nám také naštěstí podařilo. Zvolili jsme banku, která byla ve Walmartu – Wells Fargo. Zjistili jsme si předem, že má pobočky i v New Yorku, takže super. Až mě překvapilo, jak šlo všechno hladce. Stačil pas, další doklad totožnosti, trvalá adresa v USA, kam nám pošlou naši VISA kartu a asi dvacet minut trpělivosti. S paní v bance jsme si pěkně popovídali a slíbili jí, že jí pošleme fotky grizzlyho. Jsem rád, že tu nebudeme pobíhat a poté jezdit s hotovostí v kapse:) Nakoupili jsme, co jsme potřebovali a pak jsme s Tommym odjeli registrovat jeho auto. Pořídit si auto v USA není vůbec drahá záležitost, samotné auto ho stálo 1700 dolarů, 600 dolarů stálo pojištění a registrace a kdoví co ještě. Auto nevypadá vůbec špatně, samozřejmě už toho má ale hodně za sebou. My jsme se našeho snu pořídit si auto již vzdali, radši si nějaký hezký na konci půjčíme:-) Prohlédli jsme si obchůdky v Cody, koupili ještě pepřák proti medvědům (snad ho nebudeme muset použít) a večer jsme zašli na tradiční západoamerické rodeo! Vstup 18 dolarů, my jsme ho jako zaměstnanci měli za 5...a ještě že tak, dát 18 dolarů za takovou show by nás naštvalo:) Moc se nám to s Markétkou nelíbilo, bylo nám líto zvířat, hlavně malých telátek, které cowboyové chytali lasem a pak je svázali. Chudáci! Ale tradice je tradice a jsme rádi, že jsme viděli, jak se Američani na západě baví. Ale už nikdy víc! Šťastně jsme se vrátili asi o půl jedné v noci a byli rádi, že nemusíme vstávat na snídani:-)

Pátek jsme tak nějak proflákali a Markétka teď pracuje, máme totiž společné „jen“ dva ze tří volných dnů. Fotky a videa časem určitě přidáme:)